Skvělý Vec dává lekci z chytrého hiphopu
Jestli někdo v rámci česko-slovenského rapu kope první ligu, je to Vec. Aktuálním albem Stereo farbo slepo navazuje na předchozí kvalitu a čtyři roky starého Funkčného veterána snad ještě o dva stupně předběhl.
Branislav Kováč alias Vec nikdy nebyl typ rappera, který cílí na masu výhradně hiphopových fanoušků. A novinku Stereo farbo slepo může letos sedmatřicetiletý muzikant směle věnovat i vrstevníkům napříč žánry.
Už koncem 90. let se Vecovi na desce jedné z prvních československých hiphopových kapel Trosky podařilo pojmenovat události, reálie a pocity tehdejších dvacátníků tak, že za připomenutí stojí i dneska. Nejde přitom nutně o téma (kouření marihuany v Zakázanem uvolněnie), ale spíš o poetiku, postřehy
.
Ani nové skladby Veci nevznikají jako hluková kulisa. Kováč naprosto přirozeně zaujímá hlavní roli na scéně a bez problému na sebe strhne fascinovanou pozornost kompletního obecenstva, včetně nápovědy. Daří se mu chytře a vtipně prezentovat zajímavé postoje; oproti slovenskému kolegovi Rytmusovi je daleko mírnější, byť textově a výrazově přitom výrazně přesnější, a muzikantsky jednoznačně kreativnější. Na desce přitom všechno funguje jak má, Vec ani chvíli nedovolí, aby posluchači uvadla pozornost
.
Do hiphopu vkusně vkládá art muziku, dovolit si může zařadit i bezmála sedmiminutovou píseň Včera bolo dávno, přičemž každou vteřinu jejího poslechu člověka mrazí po těle. A že má celé album více než hodinovou stopáž a mnoho hostů? Tím lépe!
